Znak poštovního úřadu

 
Sbírkovým předmětem měsíce května je znak poštovního úřadu. Znak je uložen v depozitáři muzea, a naposled byl k vidění na výstavě pořádané ke stému výročí vyhlášení československého samostatného státu, která se konala v Městské galerii Vlastimila Rady v Železném Brodě v říjnu a listopadu 2018.
 
Základní tvar znaku je vyřezán ze silného plechu, plocha je barvena. Jde o malý státní znak Rakouska-Uherska, který už byl používaný jako znak Rakouského císařství od roku 1815. Znak znázorňuje dvouhlavého orla s erbem uprostřed. Na hlavách černého orla jsou arcivévodské koruny, ve středu nad hlavami se tyčí ještě jedna velká císařská koruna. Na hrudi orla je znak lotrinsko-habsburské dynastie, kolem kterého je obtočen Řád zlatého rouna. V levém pařátu drží orel jablko, v pravém meč. Orel přidržuje široký pruh – závoj s nápisem: C. K. POŠTOVNÍ a TELEGRAFNÍ ÚŘAD, K. K. POST und TELEGRAFENAMT. Použité barvy – černá, červená, zelinkavá, ornamenty jsou ve zlatožluté barvě. Na rubové straně znaku je připevněna papírová cedulka s nápisem: „Pro naše museum uschoval Bohumil Kalfus – poštmistr v Železném Brodě, dne 28.října 1918“.

V době revoluční, když do Železného Brodu pronikla zpráva o vyhlášení Československa, strhával nadšeně slavící dav „orlíčky“ znak starého Rakouska, a za zpěvu národních písní je naházel do Jizery nebo do Žernovníku. Železnobrodský učitel a kronikář František Sochor k tomu uvádí: „Orlíčkové, výsostný znak říše Rakousko-Uherska v podobě dvojhlavého orla, byli symbolem všeho toho, co jsme za starého Rakouska nenáviděli a co nás po 300 let tolik dusilo. Bylo tehdy jaksi samozřejmé, že se nadšený dav obrátil nejdříve proti nim a na nich zchlazoval svou touhu honem bourat prohnilé Rakousko. Tak se chodilo od jednoho úřadu k druhému a nezapomnělo se ani na trafiky. Všude byly tyto proklínané znaky strhávány, leckde za starostlivého napomínání majitelů domů, kteří se báli o omítku, a házeny na dlažbu ulic, kde se jich chápaly opět jiné ruce, které je pohotově odnášely do Jizery nebo do Žernovníka. Později, jak si zapsali četníci do svých pamětí, musely být opět vytaženy a uloženy na radnici!“

Dnes již nevíme, jestli i tento poštovní znak prošel „koupelí“ nebo jestli ho vrchní poštmistr Bohumil Kalfus z domu čp. 243, kde tehdy poštovní úřad sídlil, od ní zachránil.
 
David Řeřicha