Exotika ze Singapuru

 

Netypický sbírkový předmět z našeho depozitáře, který bych Vám chtěl představit, je opiová dýmka z dalekého Singapuru. Jak vypadá, k čemu sloužila a jak se do Železného Brodu dostala?
 
Kovová dýmka je tvořena válcovitou, mírně se zužující trubičkou, která se stáčí kolmo vzhůru a na níž je přisazena miska ve tvaru koflíku. Na dně misky je velmi malý kruhový otvor. Dýmka je neúplná, chybí část mezi hlavičkou dýmky a náustkem, tzv. troubel. Dýmka sloužila na kouření opia. Při kouření se vdechuje dým přímo ze surového opia, případně ze směsi opia a hašiše nebo tabáku. Opium se získávalo z máku setého, ale jen z určitých odrůd. Surové opium se nejčastěji používá jako základní surovina pro výrobu dalších drog.
 
Opium bylo rozšířené po celém světě. Světovým centrem kouření opia bylo na konci 19. a začátku 20. století americké San Francisco. Zde byste nalezli ta nejluxusnější doupata a rovněž největší počet závislých lidí. Jen velmi málo doktorů tehdy varovalo před nebezpečím, jaké užívání drog znamená. První zákon zakazující kouření opia byl přijat právě v Kalifornii již v roce 1875. Spisovatel Charles Dickens tehdy popisoval Londýn jako hlavní město této drogy. V Paříži se na konci 19. století nacházelo zhruba 1200 opiových doupat a jedním z nich měl být údajně i legendární klub Moulin Rouge. Opiu propadla řada slavných osobností, včetně básníka Charlese Baudelaira, malíře Picassa či básníka a malíře Jeana Cocteaua. V lednu 1912 podepsalo 12 států v Haagu Mezinárodní opiovou úmluvu, podle níž bylo opium, s výjimkou medicínského použití, mezinárodně kontrolováno a tzv. opiovými zákony v mnoha zemích zakázáno. V Severní Americe byl schválen opiový zákon v roce 1914, ve Francii v roce 1916. Československo ho schválilo podpisem Versailleské mírové smlouvy roku 1920, ale prováděcí zákon vyšel až o tři roky později.
 
A jak se dostala opiová dýmka ze Singapuru do Železného Brodu? Dýmku si přivezl ruský legionář Stanislav Starý, který se narodil ve Velkých Hamrech a pracoval jako krejčí v Železném Brodě. Po vypuknutí války nastoupil vojenskou službu a po pádu Přemyšle v roce 1915 přešel do ruského zajetí. Vstoupil do československých legií a zúčastnil se všech bojů na Vladivostocké frontě a později i bojů na Urale. Jako většina legionářů se i on vracel domů trasou, která vedla kolem čínského pobřeží do Singapuru, přes Bengálský záliv na Cejlon a poté Rudým mořem a Suezským průplavem do Terstu. A právě v Singapuru si pravděpodobně koupil opiovou dýmku. Do osvobozené vlasti se vrátil v roce 1919. Byl zakladatelem Železnobrodské jednoty Československé obce legionářské, kde postupně působil ve funkcích předsedy, jednatele a pokladníka. Doma, v Železném Brodě se vrátil ke svému řemeslu. Bydlel ve Vaněčkově ulici čp. 421. Jeho dům byl vykoupen a zbourán kvůli výstavbě panelových domů.
 
David Řeřicha