LSD – Letní sklářská dílna 2012

Sramkova01

Letní sklářská dílna 2012 v Železném Brodě

Mezi Glass Symposium Vysočina 2012, pořádané ve dnech 20. – 26. května ve sklářské huti Jaroslava Svobody v Karlově u Žďáru nad Sázavou a říjnové XI. Mezinárodní sklářské sympozium v Novém Boru se v polovině září vtěsnalo ještě jedno sklářské sympozium, a sice Letní sklářská dílna 2012 – Prostřený stůl očima sklářských výtvarníků a rukama sklářských řemeslníků v Železném Brodě.


Konalo se ve dnech 10. až 14. září poprvé jako doprovodná akce Skleněného městečka za finanční podpory Ministerstva kultury ČR. Sklářská škola pro něj na tři dny uvolnila pec Hedviku a na další dny brusírnu, kde se v huti vytvořené předměty dokončovaly.

Hlavními pořadateli byly Město Železný Brod, Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská a Městské muzeum, jehož sbírku skla výsledky obohatí, aktivními účastníky sklářští výtvarníci a řemeslníci. Jejich výběr byl proveden tak, aby všichni, až na čestného hosta Ondřeje Strnadela, byli absolventy zdejší sklářské školy a mohli i tímto způsobem před světem zdůraznit její význam pro české sklářství a jeho konkurenceschopnost na mezinárodní sklářské scéně dnes i v minulosti.

 

Účastníci zastupovali tři věkové skupiny. V první byli ti nejmladší – Kateřina Handlová (*1988), Jakub Petr (*1987) a David Valner (*1990), studující sklářský obor na našich vysokých školách, ve druhé Václav Řezáč (*1977), Ondřej Strnadel (*1979) a Zuzana Kynčlová (*1985), kteří již vysokoškolská studia ukončili a začínají se uplatňovat ve sklářství, ve třetí Gizela Šabóková (*1952), Zdeněk Lhotský (*1956) a Ivana Šrámková (*1960), výtvarníci svou tvorbou již dobře známí v Česku i v zahraničí a početně zastoupení v soukromých i veřejných sbírkách.

Tvorbu všech mělo, podle představ pořadatelů, sjednotit společné téma Prostřený stůl, při jehož výběru pravděpodobně sehrál jistou roli také objekt se skleněným talířem se špagetami, jídelním příborem a zákuskem, maturitní práce Žanety Matějkové z roku 1998. Fotografie se dostala na plakát i na pozvánku a pořadatelé patrně doufali, že bude inspirací i výzvou také pro účastníky setkání, ale nebyla. Dané téma bylo, jak pořadatelé ve zvacím dopise zdůraznili, jen vodítkem a výsledná podoba skleněných artefaktů ponechána na autorech. Požadován byl originální výtvarný přístup a řemeslné provedení ve skle. Téma mohlo být transformováno do podoby užitého předmětu denní potřeby, sloužit jako reprezentační umělecký artefakt nebo volný interiérový objekt (objekty Ondřeje Strnadela a Kateřiny Handlové). Výtvarníci to vzali doslova, originální interpretací Prostřeného stolu nepřekvapili, ale základní požadavek pořadatelů přesto splnili. Až na Davida Valnera zůstali u nápojového skla, mís, misek a váz tak zajímavých (hladký a broušený nápojový soubor Zdeňka Lhotského a optiškami zdobené sklenice Václava Řezáče, vázy Ivany Šrámkové a Gizely Šabókové, mísy Zuzany Kynčlové), že by si řekly o využití v malosériové hutní sklářské výrobě, kdyby na Železnobrodsku byla.

K většímu rozvinutí fantazie a experimentům je Letní sklářská dílna sice nevyprovokovala, ale připomeňme, že téměř všichni účastníci všech, i prestižních mezinárodních sklářských sympozií, se jen ve zcela výjimečných případech pouštějí do experimentů, zřídkakdy využívají nabídnuté možnosti vyzkoušet si něco nového, příliš neriskují, protože jim záleží i na tom, aby po nich pořadatelům akcí alespoň „něco“ zůstalo.

V Železném Brodě měli výtvarníci na práci v huti celý den, což bylo sice víc, než v poslední době bývá na podobných akcích zvykem, ale nemožnost vrátit se do hutě po vyhodnocení možných chyb ještě druhý den, a vědomí odpovědnosti za výsledek, jim pravděpodobně svazovaly ruce již když se připravovali a upřesňovali své požadavky na formy a technické vybavení. Přesto Letní sklářská dílna očekávání splnila a pořadatelům naznačila, jak lze přispět k ještě větší divácké přitažlivosti Skleněného městečka, budování sbírky skla zdejšího muzea, ale také k oživování místní sklářské výroby. Sklářské dílny by se proto měly každoročně opakovat.

Letos u školní pece Hedvika spolupracovala budoucí sklářská výtvarnice Kateřina Handlová se skláři Emilem Matějkou a Janem Bohuslavem, Zuzana Kynčlová se skláři Lukášem Šulcem a Jaroslavem Bukovským, Zdeněk Lhotský se skláři Martinem Štefánkem a Michalem Janeckým, Jakub Petr se sklářem Janem Bohuslavem, Ondřej Strnadel se studenty Milanem Ševčíkem a Zdeňkou Fuskovou, které si ze školy ve Valašském Meziříčí přivezl a se sklářem Emilem Matějkou. Studenti Milan Ševčík a Zdeňka Fusková a výtvarník Ondřej Strnadel pomohli s realizacemi také Václavu Řezáčovi. Gizela Šabóková spolupracovala se skláři Lukášem Šulcem a Jaroslavem Bukovským, Ivana Šrámková se skláři Emilem Matějkou a Janem Bohuslavem a David Valner se skláři Jaroslavem Bukovským a Lukášem Šulcem.

O dokončení v huti vytvořených děl se zasloužili brusiči Robert Hušek, Lubomír Majšajdr, Jiří Štencl a Libor Doležal. Gizela Šabóková si je dokončila sama.

Hlavním koordinátorem Letní sklářské dílny byl zástupce ředitele sklářské školy a sklářský výtvarník Martin Hlubuček, který dal výtvarnou podobu také všem ji provázejícím tiskovinám a informacím o účastnících na výstavě.

S výsledky Letní sklářské dílny se první zájemci seznámili v sobotu 15. září dopoledne při slavnostním zahájení přehlídky jejích výsledků ve škole. Po nich přicházeli na výstavku v sobotu a v neděli další. A protože si ani letos organizátoři na nedostatek zájemců o Skleněné městečko nestěžovali, za dva dny si ji prohlédlo několik set návštěvníků.
Pořadatelé městských sklářských slavností již šest let povzbuzují místní výrobce skla a skleněné bižuterie k ještě intenzivnějším podnikatelským aktivitám, s jejichž výsledky potom seznamují veřejnost, a tak Železnému Brodu vrací pověst jednoho z center českého výtvarného sklářského vývoje (sklářská škola jím je nepřetržitě od založení dodnes), ale také sklářské a bižuterní výroby, kterým po zániku Železnobrodského skla málem přestal být.

Také letos byly neodmyslitelnou součástí programu Skleněného městečka prohlídky školních dílen, prezentace firem ve vitrínách na chodbách školy, ve stáncích na Malém náměstí a na dalších místech a prodej hotových výrobků. Pro zájemce o místní sklářské tradice byly po oba dny zdarma přístupné Městské muzeum s expozicí skla a galerií tavených plastik Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského, výstava skleněných figurek a soch Jaroslava Brychty ve výstavní síni Vlastimila Rady na radnici a Galerie Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského v jednom z objektů bývalé textilky Na Poříčí. Den otevřených dveří uspořádal DETESK, dnes největší výrobce skla v Železném Brodě v bývalém podnikovém ředitelství ŽBS. V sokolovně na Chlístově vystavoval Zdeněk Lhotský a výtvarníci spolupracující s jeho studiem tavené plastiky na Pelechově.

Antonín Langhamer

Organizátoři akce věří, že projekt Letní sklářské dílny nabídl návštěvníkům 6. ročníku Skleněného městečka další zajímavou, atraktivní a příjemnou příležitost pro setkání se současným sklem. Autorské sklo je ve škole prezentované až do 31. října 2012.