Historie

 
Historie vzniku městského muzea v Železném Brodě sahá na sklonek 19. století, kdy se začal z různých zdrojů pozvolna vytvářet sbírkový fond. V této době vrcholily přípravy sběru etnografického materiálu pro Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze (1895), kam přispěl i okresní odbor Národopisné výstavy českoslovanské ze Železného Brodu. Část sebraného materiálu putovala po skončení výstavy zpět do Železného Brodu. Na obeslání výstavy se podílelo i místní společenstvo živnostníků, které vlastnilo historické památky po zrušených řemeslných ceších, jako byly cechovní korouhve, pečetidla, pokladnice i archiválie. Cechovní památky ve sbírkách převažovaly, proto bylo muzeum v začátcích označováno přívlastkem živnostenské. V této době byly sbírky, ovšem bez jakékoli evidence, uskladněny v budově radnice. A to uskladněny v pravém slova smyslu, protože o jakékoli reprezentativní muzejní expozici nemůžeme ani uvažovat. Tehdejší muzea obecně vypadala spíše jako přístupné depozitáře s více či méně urovnanými předměty. A co víc, i v rámci radniční budovy docházelo k občasným přesunům sbírek. I po přestavbě radnice v roce 1901 ještě zůstaly sbírky v její budově a za pomoci studentů již byl pořízen první inventář.

 

Až potřeba města zřídit vyučovací místnosti pro žákyně dívčí školy donutila živnostenské muzeum prostory radnice opustit. V této době se stalo patronem muzea město a název se proto doplnil na Městské živnostenské muzeum. Z prostoru radnice se muzeum přesunulo do protější budovy chlapecké školy, kde sídlilo až do roku 1926, kdy získalo od Pojizerského průmyslového vývozního ústavu prostory v nově postavené budově sklářské školy. V průběhu roku 1926 se také zformoval přípravný výbor s úmyslem založit v Železném Brodě muzejní spolek, který by se staral o doposavad shromážděné sbírky. Až po osmi letech činnosti se podařilo záměr dovést k úspěchu.

 

Dvacátého třetího října roku 1934 se v budově radnice konala ustavující schůze Muzejního spolku. Nově ustavený spolek převzal do své správy všechny sbírky dosavadního Městského živnostenského muzea, které byly zmíněny výše. Založení spolku představuje zásadní přelom v organizaci muzejní činnosti v Železném Brodě. Někdejší sběratelská živelnost je nahrazena jasně formulovanou koncepcí. Po prvních spíše amatérských a nadšeneckých pokusech je to další krok směrem k „profesionalizaci“ muzejní činnosti. Muzeum se ve své sbírkotvorné koncepci zaměřovalo na oblast Železnobrodska a neomezovalo se pouze na památky etnografické, ale sbíralo přírodniny i umělecké, historické a archeologické předměty. V roce 1936 se muzeum opět stěhovalo, naštěstí opět jen nedaleko. V tom roce byla dokončena stavba nové budovy městské spořitelny, ve které se, díky jejímu řediteli a zároveň členu Muzejního spolku Jaroslavu Hudskému, našlo dostatek místa na instalaci a deponování muzejních sbírek. O exkluzivitě prostor svědčí fakt, že se v nich muzeum nachází doposud. Během druhé světové války byly prostory muzea na čas obsazeny německou armádou a muzeum nebylo pro návštěvníky ani pro členy spolku přístupno, ale téměř ihned po skončení války byla činnost muzea obnovena.

 

Během padesátých let, kdy byly novým politickým režimem nemilosrdně likvidovány všechny spolky (Sokol, Junák apod.), muzeum dále fungovalo pod hlavičkou Muzejního spolku a pod patronací města. Spolupráce spolku s Národním výborem rozhodně nebyla ideální, politický tlak vyvrcholil zejména po roce 1948, kdy místní Akční výbor Národní fronty vznesl námitky proti dlouholetým činovníkům Muzejního spolku a donutil je rezignovat na spolkové funkce. Existence spolku byla v padesátých letech pravděpodobně spíše formální a vydržela až do roku 1957, kdy správa muzea svým přípisem z 29. ledna 1957 oznamuje likvidaci Muzejního spolku a současně ustavení Kroužku přátel muzea při Osvětové besedě v Železném Brodě. Tím se uzavřela kapitola existence Muzejního spolku založeného na základě dobrovolnické práce. Sbírkový fond byl znárodněn a muzeum se začlenilo do správy města.

 

Pro muzeum nadešlo nelehké období. Všeobecné státní plánování a regulování se nevyhnulo ani oblasti muzejnictví a mnoho malých městských muzeí násilně zaniklo. V souvislosti se změnou struktury muzejní sítě se o železnobrodském muzeu uvažovalo jako o krajském národopisném muzeu. Muzeum se ale potýkalo ve svém provozu s nejrůznějšími těžkostmi a dlouholetý kronikář, archivář, muzejníka a učitel v jedné osobě – František Sochor uvádí, že se dokonce uvažovalo o jeho zrušení. K tomu naštěstí nedošlo a železnobrodské muzeum bylo stanoveno jako národopisné muzeum pro oblast horního Pojizeří. Expozice muzea byly v roce 1967 reinstalovány a upřednostněna byla prezentace národopisných sbírek. Muzeum změnilo název na Národopisné muzeum horního Pojizeří. Autorem libreta k novým expozicím byl renomovaný odborník PhDr. Josef V. Scheybal ze Severočeského muzea v Liberci.

 

V této podobě vydržely expozice až do druhé poloviny devadesátých let dvacátého století. V této době započala rozsáhlá rekonstrukce roubeného domu Běliště, o kterém se již od šedesátých let uvažovalo jako o vhodném objektu pro prezentaci národopisných sbírek. Prostory stávající hlavní muzejní budovy byly uvolněny a využity k instalaci doposavad opomíjených sklářských sbírek. A Národopisné muzeum horního Pojizeří se opět stalo Městským muzeem.

 

Muzejní knihovna

Činovníci někdejšího Muzejního spolku se kromě sběru muzeálií snažili vybudovat i studijní vědeckou knihovnu nákupem odborných publikací. K rozšíření knihovny napomohl velkorysý dar faráře a vlastivědného badatele pátera Jana Hrdého, který v roce 1940 daroval velkou část své odborné knihovny čítající 456 svazků, převážně historiografických prací, pramenných edic a církevních spisů. Knihovna byla dále rozšiřována nákupy, odkazy i delimitacemi z místní městské knihovny a v roce 1943 čítala již přes tři tisíce svazků. V současné době se část této historické muzejní knihovny nachází ve Státním okresním archivu v Jablonci nad Nisou. Činovníci někdejšího Muzejního spolku se kromě sběru muzeálií snažili vybudovat i studijní vědeckou knihovnu nákupem odborných publikací. K rozšíření knihovny napomohl velkorysý dar faráře a vlastivědného badatele pátera Jana Hrdého, který v roce 1940 daroval velkou část své odborné knihovny čítající 456 svazků, převážně historiografických prací, pramenných edic a církevních spisů. Knihovna byla dále rozšiřována nákupy, odkazy i delimitacemi z místní městské knihovny a v roce 1943 čítala již přes tři tisíce svazků. V současné době se část této historické muzejní knihovny nachází ve Státním okresním archivu v Jablonci nad Nisou.
(ph)