Sthodo la skľenčinatar – Poskládáno ze skla

Sthodo la skľenčinatar – Poskládáno ze skla

Městská galerie Vlastimila Rady v Železném Brodě

3. 9.– 2 .10. 2022

Rudolf Dzurko

(1. 7. 1941 – 23. 6. 2013)

Tvorba Rudolfa Dzurka byla skutečně autentická. Výstava Sthodo la skľenčinatar byla lehkým letmým nahlédnutím do Dzurkova velkého díla plného soch a obrazů. Nahlédnout do Dzurkova života je pro porozumění jeho dílu klíčové. Jeho tvorbu je nutné vnímat v širším kontextu. Všechny jeho obrazy a sochy byly odrazem jeho života. Reflektovaly zlomové události v jeho životě a zachycovaly svět, který ho obklopoval a svět, který prožíval. Jeho obrazy jsou plné skutečných lidí, nikoliv mytických postav z romského folkloru, ale lidí z masa a krve a jejich často bolestivého osudu.

Tragédie života v Dzurkových obrazech pozornému divákovi neunikne. Dzurko tvořil v tematických cyklech, které reflektovaly jeho prožitky a způsob uvažování. Pracoval s tématem svobody, hledání domova, žen, stvoření, hladu, smrti… aj. Téma času, související s hledáním formy a existence, je přítomné ve všech jeho dílech. Žil v romské komunitě, pro kterou byl často nepochopitelný. Pro svoji píli a pracovitost býval terčem posměchu a urážek, ale kdokoliv nejen z romské komunity se mohl o Dzurka opřít a nalézt u něj útočiště. Bílý dům ve Skalici u Nového Boru byl pro Dzurka důležitým a tvůrčím místem.

Život v bezprostředním kontaktu s přírodou a přijetí starousedlíky byly ustavujícími předpoklady jeho tvorby. Dzurkova jedinečnost je často mylně stavěna na tom, že vyvinul originální výtvarnou formu – obrazy ze skleněné drtě. Dzurko však nehledal unikátní techniku, ta vyplynula z jeho životní situace. Dzurko pracoval ve sklárnách, kde se inspiroval tím, jak jeho spolupracovníci používali odpad ze sklářské výroby k dekoraci svých zahrádek. Zkusil z odpadu, krásně barevného, tvořit obrazy. Postupně tuto techniku vypiloval a výsledkem jsou úchvatná výtvarná díla, která nepopiratelně patří k našemu společnému kulturnímu dědictví. Svět, který ho obklopoval, zachycoval Dzurko díky hloubce své duše a díky talentu, který nepromarnil.

My o Dzurkovi sebejistě tvrdíme, že byl umělec, jenže on sám sebe nikdy za umělce nepovažoval. I když se stal vyhledávaným umělcem, navštěvovali ho zahraniční kurátoři, československá intelektuální a výtvarná elita, zůstával pořád sám sebou. Člověkem s přesahem, pro kterého byla sláva jen chimérou.

Výstavu připravilo Městské muzeum v Železném Brodě ve spolupráci s Muzeem romské kultury v Brně a financována byla z fondů EHP.